Dnes vám povyprávím o muži jménem Grimesh. Tedy pokud je to jeho právé jméno. Tož nikdo z našich neví, ba dokonce realitu neznájí ani místní podívíni ze Stoky. Přesněji řečeno z jedné knajpy, kde bylo možné starého Grimeshe potkati. On tam totiž chodíval uklízet bordel, který tam po sobě každý večer nechávala tamější verbež. Nikdo neví odkud Grim pochází. Jediný hostinský Gustav Marshall říkal, že se jednoho večera zjevil ve dveřích hospody stejně oblečen jako je k dnešnímu dni. Právě na obleku šlo poznat jak dlouho tu Grim přežívá. Mohutný černý roztrhaný kabát, bílá košile, která už není bílou a proděravělé kalhoty. Ani vizáží to nebyla žádná krása. Měl dlouhé šedivé mastné vlasy, vypadané všechny přední zuby, a ty které mu zůstaly už dávno sežral čas, velké pytle pod očima, nechutný zápach alkoholického podmanění.
Ano, Grimesh byl tou nejhorší ukázkou zdejší spodiny. Bolestivá realita civilizačních chorob v jediné personě. Přestože se z něj každý snažil dostat byť jen jediné slůvko. Nikdy se to nikomu nepovedlo.
Jelikož jsem já osobně pocházel z movitější aristokracké rodiny, tak jsem byl poslán po ukončení církevního gymnázia na studia psychologie na univerzitu do Bostonu. Matka si přála, abych šel ve šlépějích mého zesnulého otce, který zemřel na lodi při své obchodní cestě do zemí v Tichém oceánu. Jeho tělo bohužel nikdy nebylo nalezeno.
Díky mému umu jsem se stal rychle ročníkovým premiantem, ale tenhle život mě nebavil. Chtěl jsem okusit pravou stránku života a když jsem se z doslechu od přátel dozvěděl o díře jménem Stoka, kde bylo možné sehnat téměr vše, co do legálnosti mělo daleko, tak mi to nedalo a vnitřně jsem věděl, že tam další večer musím vyrazit.
První návštěva Stoky bylo přesně to, co jsem čekal. Lidé v opojení alkoholu a drog, lehce dostupné lehké děvy a přátelští hráči mariáše, kteří se vás na jejich úsměv snaží přeblafnout a vytřískat z vašich chyb co nejvíce peněz. Plně odhodlán okusit ten pravý život jsem vyrazil přímou cestou k baru, kde čepoval už zmiňovaný Gustav. Nechal jsem si objednat sklenku toho nejsilnějšího léku jaký měl k dispozici. Chtěl jsem začít pěkně z vostra. Našel jsem si volný stůl a sedl si k němu. Po chvilce si ke mně přisedlo individuum jménem Mack. Šlo na něm znát, že už je lehce přejetý. Začal se mě vyptávat na různe věci. Bylo vidět, že nebyl jediný komu jsem zůstal na očku. Čistotný mládenec mezi bandou vagabundů, narkomanů a kriminálníků. Brzo si přisedli ke stolů další jedinci a já věděl, že to pro mě začne být divoké. Medoviny, bourbony, whisky a mnoho dalšího teklo proudem. Vše na mé konto. Zcela dobrovolně jsem začal vytvářet své vlastní vnitřní démony, kteří už dávno polapili všechny, jenž seděli ve Stoce.
Mou opileckou pozornost právě upoutal muž, který vešel do Stoky. Ach ano, ten mohutný černý kabát vyzařoval z dané osoby temnou energii. Vedle sedící Mack si všiml mého údivu na tom muži a začal mi povídat „Jóóó mladej, fascinuje tě náš poděs Grim, jo? Ten maník tu je celou věčnost. Už když jsem přitáhnul do tohohle chrámu já, tak tu strašil. Nikdy nepromluvil jediný posraný slovo. Nikdo neví odkud je, ale starej Barty povídal, že jeho dealer Ignatz povídál, že jeho máti Grima zná a prej to byl dřív řádnej zbohatlej štramák. Očividně všecky svoje prašule hodil do místních dobrůtek. No, upřímně se mu nedivím, jelikož kdybych měl tolik chechtáků já, tak bych to udělal taky, heh. Jo, kurva, taky bych si to zatraceně užil, jelikož chlastu, děvek a medíku není nikdy dost, heh."
Doopravdy nevím, kolik pravdy na tom Mackovo vypravění je, ale osoba jménem Grimesh mě zatraceně fascinovala a moje oči se od něj nedokázaly odtrhnout. Byl to jasný příklad člověka, který ztratil vše a dostal se na úplné dno lidského bytí. Tak bolestivý pohled na trosku bez známek vědomí své momentální reality. Mezitím, co jsem pozoroval Grima, se ke mně přivařil podivný maník a začal na mě halekat „Hele bažante, tak jsem slyšel, že chceš okusit ten pravej život chlapa. Mam tu jednu věcičku, která ti to dokáže parádně předvést a za pár šušňů to může být tvoje. Neboj, vím, že jsi zkurveně zbohatlej klučina, tak to sem naval a užij si zbytek života v rauši." Vnitřně jsem věděl, že to chci zkusit a byl to cíl mé dnešní návštěvy Stoky, jenže v tu chvíli zbystřil i Grimesh. Když viděl, jak si chci koupit balíček narkotik, narovnal se se smetákem v ruce a začal nekontrolovaně vřískat směrem k našemu stolu. Všichni upřeli udiveně zrak na Grima. Nikdo ho předtím v takovém stavu nezažil. Mlel nesrozumitelná slova, vřískal a maval se smetákem, přičemž se rychle přibližoval k nám. Všichni kolem mě začali brát nohy na ramena a směřovali si to k nejbližší stěně, přičemž Grim nezastavujíc hnal stále kupředu. Jeden z naší skupiny začal halekat se strachem v očích zpět na Grimeshe „Co to do tebe vjelo. Zastavte ho někdo než nás utluče." Rychle jsem po tomto vystřízlivěl a strach se ve mně hromadil. Černokabátník se zastavil, když nás dotlačil do rohu knajpy. Nebylo kam utéct. Grimesh se vzpřímil a povznesl až heroickým tónem „Ten klučina se v životě toho ďábelského výtvoru nedotkne." Rozmáchl smetákem a přetáhl mě s ním přes ruku ve kterém jsem držel balíček s narkotiky a ihned ho upustil na dřevěné parkety Stoky. Bolest jsem přes míru adrenalinu a strachu skoro vůbec necítil.Poté se ale Grimeshovo tělo spustilo směrem k zemi a bezvládně zůstalo ležet. „Do prdele, vždyť on chcípnul." Provolal nalevo ode mě Mack. Bylo to tak. Starý Grimesh odešel na druhý konec. Z kapsy jeho kabátu vypadla fotografie. Jeden z místních ji zvedl a pravil „Kurva, taková buchta patřila Grimeshovi? No to mě poser." Když jsem se podíval osobně na fotografii, tak jsem zůstal v šoku. Vždyť to je moje matka. Nevím, kdo Grimesh je a ani nevím odkud vzal fotografii mé matky, ale vnitřně jsem věděl, že víc poznávání toho rádoby pravého života po této zkušenosti nechci. Jak rychle to vše začalo, tak stejně rychle to vše skončilo. Ba co, možná mě ten muž zachránil před démony, kteří měli jeho samotného už věky ve svých spárech.37Please respect copyright.ＰＥＮＡＮＡhPgbKLfjnP
